Alkohol na cestě a jedna lehce nezodpovědná jízda na motorce

U nás v ČR je pivko dostupné na každém rohu a není problém si ho kdykoliv koupit. Pokud ale chcete vědět, jak to mají s pivkem (a nejenom s ním) v Íránu a v Indii a jak se tam po něm jezdí na motorce, tak se začtěte do článku. Něco z toho v článku najdete.

Možná to trochu překvapí lidi, kteří mě znají. Na cestách alkohol moc nepiji a vlastně ani moc nejím (to bude příběh zase na někdy jindy). Má to několik důvodů. Prvním je, že v Praze se mu moc nevyhýbám, tak občas potřebuji trochu pauzu. Dalším je cena a někdy i samotné zákony… někde se napít legálně nemůžete. Například v Íránu je pití alkoholu zakázáno úplně. Nealko pivo si tam ale koupit můžete.

Na druhou stranu někteří Íránci alkohol pijí, a to potají doma. Když jdete do klubu, tak je tam vždy někdo, kdo ví, ve kterém bytě se pije. Předá vám to na lístečku a vy můžete vyrazit. My jsme naštěstí odolali. Alkoholu jsem se v Íránu stejně nevyhnul. Otestoval jsem, nevědomky, kvalitu místní nelegálně pálené whisky, a to v momentě, kdy jsem si v trafice kupoval simku s internetem. Mělo mi být divné, že se ti dva Íránci podezřele pousmáli, když mi nabízeli lok čaje. Naštěstí zrakem stále disponuji.

img_1428
Degustace místní vodky s řidiči rikš

O zrak jsem nepřišel ani pár měsíců předtím v Indii, kdy jsem se s jednonohým novozélandským turistou dostal na místo, kde si dávali řidiči auto-rikš padla. K tomu si přizvali starou dobrou vodku, která ani zdaleka nedosahovala kvalit naší už tak nekvalitní Pražské vodky. Takže si asi umíte představit, jak to zhruba ve 40ti stupních chutnalo.

V Indii je všechno tak trochu jiné. Jiné tam mají i pivo. Lahváče, se kterými jsem přišel do styku jsou o objemu 0,7 litru a mají na etiketě jednu takovou srandovní věc. Místo toho, aby vám přesně řekli, jaký je objem alkoholu, tak vám sdělí rozptyl. Takže například – 3 až 5 promile anebo 5 až 8,5 promile. Vlastně nikdy nevíte, jak na tom ráno budete. Tahle zvláštní hra mě na jednu stranu celkem bavila. Člověk až ráno zjistil, jak bylo večerní pivo silné.

img_1731
Rozmezí obsahu alkoholu u slabšího piva – 3,25 až 5 ‰ není problém

Jednou jsem měl již večer tušení, že pivo bylo trochu silnější než mělo být a to bylo tehdy, když jsem sedl na motorku s na šrot opilým Indem. Byl jsem v takovém malém městečku, které se jmenovalo Pushkar. Jednalo se o svaté místo, kde byl absolutní zákaz pití alkoholu. Když je zákaz, tak je i cesta, jak ho obejít. Vlastně se nemuselo nic obcházet, stačilo pouze odjet přes kopec do 11 kilometrů vzdáleného Ajmeru, kde alkohol k dostání byl.

Takto to kdysi udělal i šéf hotelu, kde jsem bydlel a na cestě zpátky se pod vlivem alkoholul rozmázl na motorce, udělal si díru do krku a pár dnů strávil v kómatu. Ten samý člověk mi neustále říkal, že musíme na výlet. Jednou jsem mu nevědomky jeho návrh odsouhlasil a pak se z toho už nevykroutil. Na moje otázky, které směřovali k cíli výletu mi odpovídal, ať se nechám překvapit.

img_2620
Když je ve městě zakázáno pít, tak vám donesou kelímky od Coca-Coly, konvici a v ní pivo a potom vše zaúčtují jako drahý džus

Protože jsem člověk zvědavý, tak mě samozřejmě zajímalo, co by bylo za cíl výletu. A tak jsme jednoho večera svolil a vyrazili jsme na cestu. Na motorce jsme překonali šílené serpentýny a dorazili do nějakého hotelu v Ajmeru (to je to město za kopcem), kde se nacházel očividně utajovaný bar. Tam jsme si podle plánu měli dát každý pivko a pak jet zase domů. Vše mělo být na tajňáka, Ind totiž nechtěl, aby to jeho manželka věděla.

Já jsem byl po jednom a půl pivku v pohodě. To se ale nedalo říct o mém řidiči. Asi měl pivo s tou větší voltáží. Po nasednutí na motorku lehce zavrávoral a upadl. Já si začal říkat, že to není moc dobrý nápad s ním vyrazit na zpáteční cestu. Když jsem se ho ptal, jestli je ok, tak mě ujišťoval, že je bůh s námi. Po tomto seriózním ujištění jsem udělal největší blbost, kterou jsem mohl udělat. Prostě jsem si s ním na tu motorku sedl.

img_2645
Nápis na dodávce je v Indii relativní pojem, nikdo si z toho moc nedělá

Jízda trvala sotva 20 minut. Mně to připadalo, že jsme jeli věky. Cestou jsme stačili i píchnout. Naštěstí bůh byl opravdu s námi, a Ind hrozící pád bravůrně vybral. Poté jsme v pořádku dorazili zpět do Pushkaru. Tam mě poprosil, abych přišel na hotel asi o půl hodiny později, abychom se náhodou před manželkou neprozradili, že jsme byli na pivu. Souhlasil jsem.

Ind vyrazil k domu ve zvláštním stylu, byl mírně nakloněný doprava a drhl ramenem o stěny domů. Počkal jsem slíbenou půl hodinku a poté jsem přišel do hotelu. Přivítaly mě vražedné oči jeho manželky, která vyšla z pokoje, kde byl Ind zabořený hlavou v polštářích. Z toho jsem usoudil, že ji vše došlo.

Když se na to koukám zpětně, tak je to celkem dobrá historka o tom, jak stačí jenom jeden a půl piva k naprosto nesmyslným událostem. Na druhou stranu jsem velmi zpytoval svědomí (zpytuji ho do teď) a nadával si, proč musím být vždy tak zvědavý. Možná příště by byla auto rikša za pár stovek lepší volbou.