Jak Adéla píše u sebe na blogu, celý život poslouchala, že si má vybrat jednu věc a dělat ji pořádně. Poslechla. Vybrala si experimentování. Spojila cestování se vzděláváním a tím vznikl EDUnomád. Užijte si její odpovědi. Jestli budete chtít nějaký ten nášup, tak se zastavte na Zcestomítání v kině Dlabačov 10.12. Adéla tam bude mít přednášku o životě v Indonésii a o tom, jaké je pracování na dálku.
- Co tě na tom cestování vlastně baví? – Svoboda. A to, že člověk řeší ty podstatné věci – aby měl co jíst, kde spát, aby si správně rozuměl s místními. Je to taková očista od běžného řešení nepodstatných maličkostí každodenního života v evropském městě.
- Cestuješ sama? – Původně s kamarády či manželem. Letos jsem objevila kouzlo sólocestování. Člověk se dostane blíž k místním a žije nakonec víc jako místňák, protože své zážitky a pocity sdílí jenom s nimi a v rámci jejich kultury. Ale protože miluji jak sólocestování tak svého manžela, tak to budu asi střídat 🙂
- O jaké zemi přemýšlíš? – Největším snem je Bhútán. Z reálnějších snů na příští rok Nepál a Namibie.
- Kam pojedeš příště? – Maroko. A mizím po Vánocích.
- Plánuješ? – Trochu. Ale jen proto, abych pak mohla plány měnit. Nejlepší věci na cestách mě potkaly vždy mimo plán – naskytla se nečekaná a nepředpokládaná příležitost a já ji chytla za pačesy.
Indonésie, Flores: Pětihodinová cesta na dětský tábor na korbě náklaďáku - Airbnb, hostely, hotely, CouchSurfing? – Při běžném cestování za přírodou stan. Při cestování za lidmi ideálně místní rodina, kterou potkám, se kterou se domluvím, se kterou pracuji a pak jí zaplatím (většinou nic nechtějí, ale mě je to žinantní).
- Co nikdy na cestách nevynecháš? – Chození bosky, místní kuchyni, povídání s místňáky a hraní s jejich dětmi.
- S průvodcem nebo bez? – Bez průvodce lidského a placeného. S průvodcem tištěným (podle kterého se často neřídím). Ideálně s průvodcem – kamarádem, kterého si na cestách najdu.
- Nejzajímavější jídlo na cestách? – Jsem vegetarián. Takže nejzajímavější jídlo byl asi syrový špek v Kargyzstánu, na který mě pozvali koňáci vysoko v horách Pamíru. Nešlo odmítnout. Urazili by se. Tak jsem ho se sebezapřením zapíjela čajem a polykala v kuse. A pak slizové kuličky ze saga, ty jsem ani polknout nedokázala. Ale jinak mi chutná všude a všechno v čem není maso nebo sliz.
- Nejkurióznější zážitek? – Asi jeden z Čech. Když při návratu z Ukrajiny přepadla náš vlak před Olomoucí ruská mafie a vykradla tři vagóny – klukům ze sousedního kupé dokonce ukradli sestavu bicích.
- Kolik zemí máš na kontě? – Nějakých 37? Nemůžu se dopočítat…
- Kde se ti nejvíce líbilo? – Indonésie a Írán. Obě na „I“ a obě dominantně muslimské. Ale to je náhoda. Líbí se mi vlastně všude, protože všude jde potkat skvělé lidi. Ale srdcovka je nejzazší východ Indonésie. Tam, kde už nejsou supermarkety ani dobrá lékařská péče.
- Nejoblíbenější místo v ČR? – Doma, v Praze, v Libni a kdekoli v přírodě, kde jde výletničit a čundrovat s mým pejskem.
- Co bys dovezla do ČR? – Čerstvé kokosy a víc komunitního života.
- Co bys vyvezla z ČR? – Spěch a nenávistné lidi. Jen nevím, kam bych je dala – koneckonců, nenávistiplní lidé se najdou všude a nechtěla bych je žádné zemi přidat.
- Čeho už bylo dost? – Nářků a řešení, jestli je to lepší v Evropě nebo někde jinde. Všude může být skvěle, všude může být děsně, záleží na přístupu.
- Když ne v ČR, tak kde? – Austrálie nebo Irsko. Nebo vlastně kdekoli, kde bych měla i svého muže, psa (u Austrálie problém) a kde by šlo dělat něco smysluplného. Takže fakt skoro kdekoli.
Indonésie, Flores: Práce na rýžovém poli je pořádná makačka. Naštěstí vždy se najde někdo, kdo vám donese kafe. - Pět věcí, které si jako první zabalíš? – Foťák, spacák, spoďáry, oversized vojenskou košili a nůž. A co jsem začala blogovat jako edunomád tak noťas.
- Máš nějaký cestovatelský hack? – Rolovat oblečení do síťových pytlíčků – nezmuchlá se a dokážu se sbalit pod pět minut. A bydlení u místních – a pro to stačí otevřenost a kombinace pokory s drzostí.
- Tvůj nejdelší let? – Santiago de Chille – Madrid nebo Abu Dhabi – Melbourne. Nepamatuji se. Jen vím, že dlouhé lety nerada a že už nikdy nechci letět se španělskou Iberií 🙂
- Spíš v letadle? – Ráda, když to jde.
- Co posloucháš na cestách? – Vlastní srdce a rozum. Necestuji s hudbou, nechci se izolovat. Jen při běhání si pustím pořádný český punk!
- Můžeme tě někde sledovat? – Na blogu www.edunomad.cz na stejnojmenném Facebooku a Instagramu. Řeším tam nejen cestování, ale učení se na cestách a hlavně to, jak se jinde po světě vychovávají a vzdělávají děti. Tím se mi podařilo spojit mou práci (v týmu, co zakládá soukromé inovativní školy) a cestování. Prostě ideál.
Indonésie, Sumatra: U moře jdou dělat i jiné věci, než se válet
Mrkněte i na odpovědi lidí před EDUnomádem. Také stojí za přečtení: Rychlé otázky.